Po stopách slavných osobností

Wolfgang Amadeus Mozart

Málokdo ví, že jeden z největších hudebních géniů všech dob strávil několik týdnů právě v Olomouci. Wolfgang Amadeus Mozart, autor slavných oper Don Giovanni, Figarova svatba, Kouzelná flétna či Così fan tutte, sem přijel jako jedenáctiletý chlapec – a paradoxně ne kvůli hudbě, ale kvůli nemoci.

Na jaře roku 1767 vypukla ve Vídni epidemie černých neštovic. Mozartův otec Leopold se proto rozhodl odjet s rodinou na Moravu. Nejprve zamířili do Brna a na podzim pokračovali do Olomouce, která byla tehdy významným církevním a kulturním centrem habsburské monarchie.

Do města dorazili 26. října 1767 a ubytovali se v hostinci U Černého orla na dnešním Dolním náměstí, v budově známé jako Hauenschildův palác. Jenže sotva se stačili zabydlet, mladý Wolfgang onemocněl – objevily se u něj příznaky obávaných neštovic. Pro rodinu to byly velmi napjaté dny. Leopold Mozart o průběhu nemoci psal ve svých dopisech přátelům velmi emotivně a obával se o synův život.

Mozart však ani během nemoci nepřestával tvořit. Právě v Olomouci začal komponovat svou Symfonii č. 6 F-dur, která patří k jeho raným orchestrálním dílům. Nemoc mu navíc dočasně zhoršila zrak, takže nějakou dobu musel dokonce přestat číst a psát noty.

Když se o Mozartově nemoci dozvěděl kapitulní děkan hrabě Leopold Antonín Podstatský, nabídl rodině pomoc. Mozartovi byli přestěhováni do paláce kapitulního děkanství, kde měli lepší podmínky k léčbě i péči lékaře. Právě tady se mladý skladatel nakonec uzdravil.

Budova kapitulního děkanství dnes tvoří součást Arcidiecézního muzea Olomouc, které patří k nejvýznamnějším muzeím církevního umění ve střední Evropě. Jako jediné muzeum v České republice získalo prestižní označení European Heritage Label, udělované místům zásadního významu pro evropské dějiny a kulturu.

Hostinec U Černého orla v Hauenschildově paláci dnes už sice nenajdete, ale budova na Dolním náměstí stále žije. Funguje tu Hanácká restaurace, která navazuje na dlouhou tradici pohostinství tohoto domu.

Sigmund Freud

Několik týdnů svého života strávil v Olomouci také Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy a jeden z nejvlivnějších myslitelů moderní doby. Do města přijel roku 1886, tehdy jako třicetiletý lékař na počátku své kariéry, aby zde splnil část své vojenské povinnosti během vojenských manévrů rakousko-uherské armády.

Olomouc na Freuda tehdy působila poněkud rozporuplně. Ve svých dopisech si stěžoval na vojenský dril i na to, že pobyt na Moravě mu přerušil pracovní plány – a dokonce oddálil i plánovanou svatbu s jeho snoubenkou Martou Bernaysovou. Přesto si ve městě našel několik věcí, které mu pobyt zpříjemňovaly. Jednou z nich byla kavárna na Horním náměstí, kde si rád dopřával to, co měl nejraději – dobrou kávu, zmrzlinu a čerstvé pečivo. Právě zde, v dnešní Caffé Opera, připomíná Freudův olomoucký pobyt pamětní deska. Je snadné si představit mladého lékaře, jak sedí u šálku kávy, pozoruje ruch na náměstí a přemýšlí o lidské mysli – tématu, které ho později proslavilo po celém světě.

Freud byl tehdy teprve na začátku své vědecké dráhy. Z dochované korespondence víme, že během svého pobytu pokračoval také ve svých tehdejších vědeckých experimentech s kokainem, který byl v té době považován za slibný lékařský prostředek a budil velký zájem mezi lékaři.

Říká se, že Freud byl velkým milovníkem Olomouckých tvarůžků – legendárního sýru, která má v regionu dlouhou tradici. Tvarůžky si dnes můžete koupit v mnoha podobách, třeba v podnikové prodejně na Horním náměstí, jen pár kroků od místa, kde Freud před 140 lety popíjel svou oblíbenou kávu. A když budete na náměstí, zastavte se taky v Levandulovém bistru, kde si můžete dopřát dobrou kávu a (levandulový) zákusek – přesně tak, jak to měl mladý doktor Freud rád.

Gustav Mahler

Jeden z nejvýznamnějších symfonických skladatelů přelomu 19. a 20. století má taky svou olomouckou stopu. Gustav Mahler, šéfdirigent Vídeňské dvorní opery a později také dirigent Metropolitní opery v New Yorku, v Olomouci roku 1883 krátce působil jako dirigent.

Mahlerovi bylo tehdy pouhých dvaadvacet let a jeho kariéra byla teprve na začátku. Přijal angažmá v tehdejším olomouckém městském divadle, dnešním Moravském divadle Olomouc, kde dirigoval operní představení a sbíral první zkušenosti, které ho později dovedly na největší světová pódia. Tuto kapitolu Mahlerova života dnes v budově divadla připomíná jeho busta.

Mladý dirigent byl už tehdy známý svou mimořádnou náročností – na sebe i na ostatní. Podle dobových svědectví nebyl s úrovní orchestru vždy úplně spokojen a k místním hudebníkům se vyjadřoval poměrně kriticky. Perfekcionismus ho provázel celý život, a právě díky němu se později stal jedním z nejrespektovanějších dirigentů své doby.

Mahlerovo angažmá v Olomouci nevydrželo dlouho. Do města přišel s velkými ambicemi, ale brzy zjistil, že místní divadelní provoz je pro jeho náročné představy trochu…těsný. Byl velmi kritický, měl vysoké nároky na orchestr a prostředí provinčního divadla mu brzy začalo být malé. Nakonec z Olomouce odešel dříve, než původně plánoval, protože dostal nabídku na nové angažmá v Kasselu v Německu. Tam už se jeho kariéra začala rozjíždět mnohem rychleji a vedla ho postupně až na nejslavnější operní a koncertní pódia Evropy a Ameriky.

Mahler si v Olomouci stěžoval ještě na jednu věc – na jídlo. Jako zapřisáhlý vegetarián měl podle svých slov pocit, že v místních hostincích „jedí jen maso“. Dnes by ale Mahler byl s místní kuchyní zaručeně spokojen. Současná Olomouc nabízí pestrou gastronomii od moderních bister přes vegetariánské podniky až po restaurace oceněné Michelinským průvodcem.

Mahler bydlel v domě U Zlaté štiky (na rohu Ztracené a Mahlerovy ulice v centru města), kde dnes jeho pobyt připomíná pamětní deska.

Generál Lafayette

Příběh francouzského generála Gilberta du Motier, markýze de Lafayette, patří k těm, které dodávají Olomouci téměř románovou atmosféru. Hrdina americké války za nezávislost a jedna z výrazných osobností Velké francouzské revoluce totiž strávil v Olomouci několik let – nikoli jako host, ale jako vězeň habsburské monarchie. Lafayette byl blízkým přítelem prvního amerického prezidenta George Washingtona a ve světě byl vnímán jako symbol boje za svobodu. Právě proto se stal pro rakouský dvůr nepohodlným mužem.

Dramatický pokus o útěk z olomouckého vězení se odehrál 8. listopadu 1794. Lafayette se toho dne s vojenským doprovodem vydal na zdravotní vyjížďku v kočáře. Za městem už čekali Lafayettovi zachránci – německý lékař Justus Bollmann a americký student medicíny Francis Huger. Přepadli stráže, došlo k potyčce a Lafayettovi se podařilo dostat na koně. Pak ale přišel osudný moment. Bollmann na generála zavolal: „Get to Hof!“ – tedy aby zamířil do nedaleké vesnice Dvory, kde měl být v bezpečí. Lafayette však ve zmatku rozuměl: „Get off!“ (Jeďte pryč!), a místo odbočky pokračoval směrem na Šternberk. Ztratil tak náskok i orientaci a byl brzy znovu dopaden. Při pokusu o útěk navíc utrpěl zranění prstu, který mu později museli amputovat.

Lafayette tak v olomouckém vězení strávil ještě téměř tři další roky, než byl nakonec propuštěn. Nešlo však o náhlý akt milosrdenství, ale o výsledek složitých diplomatických jednání. O jeho osvobození usilovali přátelé a obdivovatelé po celé Evropě i v Americe – mezi nimi například právě George Washington nebo americký vyslanec v Paříži James Monroe. Nakonec sehrál klíčovou roli Napoleon Bonaparte, který po vítězství nad Rakouskem v Itálii prosadil Lafayetteovo propuštění jako jednu z podmínek mírových jednání.

Dnes jeho příběh připomíná Lafayettova ulice v historickém centru města. Když z Lafayettovy ulice odbočíte do Šemberovy, setkáte se s filmovým Vetřelcem. Kovová plastika na střeše jednoho z domů vyniká především v nočním světle a rozhodně stojí za fotku.

Jan Sarkandr

K historii Olomouce patří i příběhy hluboké víry a lidské odvahy. Jedním z nich je osud kněze Jana Sarkandra.

Na počátku 17. století byla Morava zmítaná náboženskými konflikty a politickými intrikami. Sarkander byl tehdy obviněn ze spolupráce s nepřítelem a z vyzvědačství proti protestantské šlechtě. Ve skutečnosti byl jeho „vinou“ především fakt, že odmítl porušit zpovědní tajemství – i za cenu vlastního života.

Když se situace vyhrotila, snažil se ukrýt na zámku v Tovačově, ale byl odhalen, zatčen a převezen do olomouckého vězení. Tam byl během několika dnů čtyřikrát vyslýchán s použitím útrpného práva. Ani brutální mučení však Sarkandra nepřimělo promluvit. Zranění, která při výsleších utrpěl, byla natolik vážná, že o několik týdnů později ve vězení zemřel.

Dnes stojí na místě někdejšího žaláře kaple sv. Jana Sarkandra. Uvnitř kaple je vystaven originální mučicí nástroj, který připomíná tragický osud kněze, jenž raději mlčel, než aby zradil své svědomí.

Kapli najdete v romantickém zákoutí historického centra, v úzkých uličkách pod kostelem sv. Michala, jehož trojice kupolí patří k typickým siluetám města.

Osud Jana Sarkandra byl oficiálně uznán jako mučednictví a v roce 1995 jej během své návštěvy Olomouce svatořečil papež Jan Pavel II.

Václav III.

Olomouc skrývá i příběhy, které připomínají spíš hollywoodský historický thriller. Jeden z nich se odehrál roku 1306 a jeho obětí se stal český, polský a uherský král Václav III. – tehdy pouhý šestnáctiletý mladík.

Král přijel do Olomouce, aby zde shromáždil vojsko pro tažení do Polska. Situace v království byla napjatá a Václav chtěl upevnit svou moc. Jenže královská pokladna zela prázdnotou a mladý panovník proto požadoval, aby šlechta vyrazila do války na vlastní náklady. To samozřejmě vyvolalo mezi moravskými pány velkou nevoli.

Jednoho horkého srpnového dne čekal Václav v olomouckém paláci na příchod moravských posil. Procházel se po chodbách, když se ve stínu objevil nájemný vrah. Podle Zbraslavské kroniky zasadil králi několik bodných ran do hrudi, zatímco Dalimilova kronika mluví o podříznutém hrdle. Jisté je jediné – král byl na místě mrtev.

Podezřelý muž jménem Konrád z Botenštejna, nazývaný také Mulhowu, byl krátce po činu dopaden a zabit. Tím však vyšetřování vraždy prakticky skončilo. Mnozí historici se dodnes domnívají, že za atentátem mohla stát část nespokojené šlechty, která se chtěla vyhnout nepopulárnímu vojenskému tažení.

Vražda Václava III. měla navíc dalekosáhlé důsledky. Jeho smrtí totiž vymřel rod Přemyslovců po meči, dynastie, která vládla českým zemím téměř čtyři století.

K tragédii pravděpodobně došlo v západní části dnešní budovy Arcidiecézního muzea Olomouc, tehdejšího kapitulního děkanství. Místo, kde se psaly velké dějiny, tak dnes mohou návštěvníci objevovat při prohlídce jednoho z nejvýznamnějších muzeí v České republice.

Gustav Klimt

Slavný vídeňský malíř Gustav Klimt, jeden z nejvýraznějších představitelů secese, měl k Olomouci překvapivě blízko. Na přelomu 19. a 20. století navázal spolupráci s významnou olomouckou rodinou Primavesi, která patřila k bohatým bankéřům a mecenášům umění. Právě pro ně vytvořil několik svých slavných děl – především portrét Eugenie Primavesi a její dcery Mädy Primavesi. Portrét malé Mädy dnes patří mezi nejznámější Klimtova díla a dnes ho můžete vidět v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Rodina Primavesi si Klimta velmi vážila a byla jedním z důvodů, proč se do Olomouce dostal duch vídeňské moderny. S rodinou je úzce spojena i elegantní Vila Primavesi, postavená roku 1906 podle návrhu architekta Franze von Krausse. Dodnes patří k nejkrásnějším secesním vilám ve střední Evropě a je dokonce národní kulturní památkou. Při komentované prohlídce si můžete prohlédnout její reprezentativní prostory a představit si, jak zde na počátku 20. století probíhal společenský život olomoucké elity.

Sám Gustav Klimt byl osobností plnou kontrastů. Na jedné straně geniální malíř, jehož obrazy dnes patří k nejcennějším na světě, na druhé straně svérázný bohém. Ve svém ateliéru prý maloval zásadně v dlouhé malířské košili a bez spodního prádla a o jeho četných vztazích s modelkami a múzami kolují dodnes legendy. Historici odhadují, že mohl být otcem více než desítky dětí, i když oficiálně žádné nepřiznal.

Klimtův styl je dodnes okamžitě rozpoznatelný – charakteristická kombinace zlata, ornamentů a smyslných ženských postav patří k ikonám evropského umění. Není proto divu, že jeho obrazy patří k nejdražším na světě. Jeho poslední dílo Dáma s vějířem bylo v roce 2023 vydraženo v Londýně za více než 85 milionů liber (v té době cca 2,35 miliardy Kč), což z něj udělalo jeden z nejdražších obrazů, jaký kdy byl v Evropě vydražen.