VÝSTAVA ŽITO TVOŘÍ S DUŠÍ -

POZVÁNKA NA VÝSTAVU – ŽITO TVOŘÍ S DUŠÍ:

Drazí milí lidé, přátelé, děti a kreativci.

Já byl vždycky ve všem kreativní. V práci, ve výchově dětí a snad i v lásce.

Vždycky jsem měl rád pěkné věci, staré věci, věci s duší. Co někde jsou a nikdo je nevyhodí protože jsou stále jaksi originální výjimečné krásné. Generace je uchovávají jako umění. Ano, všechno stárne, rozpadá se, ztrácí barvu, praská, mění se, ale tyto věci jsou milované právě pro svou krásnou duši, duši svého stvořitele.

V mládí jsem kreslil, co jsem viděl – portréty, zátiší, krajiny.

Pak jsem zkoušel různé techniky, jako například voskovaná batika.

V období, kdy byli děti, dům a práce jsem však už neměl žádný časový ani mentální prostor pro tvorbu. Ale asi před dvaceti lety (to mi bylo něco přes 50) jsem se podruhé oženil a má tehdejší manželka, se kterou jsme zařizovali nové bydlení, mne požádala o spolupráci při výrobě dekorací do zahrady.

Byly to kýčovité sádrové slunečnice, ale tím to začalo. Umění mne opět nadchlo a naplňovalo můj život, jako v mládí. Nepřestával jsem hledat věci a náměty pro svou tvorbu a ta se mi stala drogou.

 Má první díla byla kombinací umělého a přírodního materiálu s jednoduchým námětem. Postupně jsem se propracovával do složitějších a větších kompozic, kde se již materiálu potkávalo více a také jsem více řešil co tvořím, jaký motiv a pro koho. To pro mne bylo asi velmi důležité, protože všechna má díla mají intuitivní základ i název. Přidaly se i malby a objekty.  

V některých dílech jsem použil i mrtvá usušená zvířata pro jejich autentičnost a vizuální hodnotu.

Nikdy jsem nechtěl a nezamýšlel své díla prodávat, takže se zachovala až nyní do mojí smrti. Tvořil jsem jen tak z čisté radosti z díla i práce.

Některé kousky byly přímo dárky pro rodinu a přátele. Tyto jsou na výstavu pouze zapůjčeny. Ostatní díla jsou k prodeji, jehož výtěžek bude použit jako část daru pro Hranickou nemocnici, která mi pomáhala zachraňovat existenci před mou smrtí. Velice jsem cítil, jak se tyto instituce zasluhují o naše životy. Řeší naše nemocná těla, naše problémy a vracejí nás zpátky do lepšího života a rodině, která nás potřebuje a miluje. To byl ten smysl mé tvorby. A nemocnice byla lepší místo pro setkávání nemocných s rodinou a přáteli, které je milují. Doufám, že podpoříte tento můj záměr a pomůžete mi podat pomocnou ruku při tvorbě tohoto prostředí. Všem už nyní děkuji za zájem číst tyto řádky a být tu se mnou.

Doufám, že se Vám má skromná amatérská výstava bude líbit, a že Vás snad inspiruje i k Vaší vlastní tvorbě.

To Vám přeje Váš 77letý přítel, bratr Žito (Milan Žitník) – toho času v nebi…