Svatá bolest. Flagelantství v raném novověku - Přednášky

Flagelanství jako expresivní způsob vyjádření vlastní religiozity mělo své hluboké středověké kořeny a svému znovuoživení v polovině 16. století v prostoru střední Evropy vděčí tato praxe především náboženským bratrstvům v režii jezuitského a kapucínského řádu. Dobrovolné bičování se v prostoru uzavřených kaplí nebo během procesí pod širým nebem v průběhu barokního období však i nadále čerpalo inspiraci ze zkušeností středověkých flagelantských konfraternit, které působily především na apeninském poloostrově.

Jedním z klíčových momentů flagelantství bylo vždy zdůraznění soucitu (compassio) s trpícím Kristem a právě tento moment hlubokého ztotožnění s novozákonními pašijovými událostmi dle středověkých a raně novověkých teologů ospravedlňoval zvolené cesty fyzického utrpení. Na rozdíl od protestantské reformace popírající soteriologickou účinnost bolesti zintenzivnila v průběhu 16. století katolická církev kultivaci dobrovolného fyzického utrpení. Především texty z řeholního prostředí (jezuité, kapucíni) jsou dokladem pašijové zbožnosti a popis postních i velikonočních inscenací jednotlivých řeholníků a náboženských bratrstev se mnohdy blíží osobní identifikaci s trpícím Kristem.

Přednáší PhDr. Zdeněk Orlita, Ph.D., historik Muzea Novojičínska.

Vstup zdarma.

Doporučujeme rezervaci předem.