Autorská inscenace o práci v domácnostech, práci na černo, péči a rodičovství na dálku vycházející z dokumentárních rozhovorů s ženami pracujícími v těch nejmizerněji placených profesích.
„Úklid je práce, která je vidět, až když jí nikdo nedělá.“
Pierrette Hondagneu-Sotelo
Tři mluvčí. Tekuté charaktery žen vypráví o nepsaných pravidlech péče, která po staletí tvoří gender. Superhrdinky úklidu, Eurydiky čekající v říši stínů, zatímco se budoucnost loaduje, zero waste mámy, co si kupují emoci a kvalitní čas na své děti. Češky jsou pendlerky, zatímco Ukrajinky jsou migrantky. Něco se čistí vodou, něco na sucho, něco denně a něco se prostě vyčistit nedá. Společnost, stejně jako úklid, má svá pravidla. A pak přijde válka. A prach znovu usedá na čisté tiché předměty. A ten prach se v prachy obrací a v noci mluví o tom, že poslední vrstva Země se dokonale obejde bez lidí.
Po představení proběhne FemiPokec s hostkou Magdalénou Michlovou a lektorkou Veronikou Lipman na téma Úklid a druhá směna v Café na cucky.
Beseda po představení o úklidu. Beseda, co není úplně tak beseda, jako spíš takové povídání. Povídání si mezi námi a taky s Vámi. Povídání si o tom, jak uklízíme, jak vaříme, jak plánujeme a jak pečujeme. A především o tom KDO a KDY pečuje. Sdílení frustrace a zároveň naděje do budoucnosti.
Osobní historky s teoretickým backgroundem, otevřené i těm, které/kteří představení nenavštívili.